nevím

pro rozbytou mísu
v místnosti plnou střepů
sedí v pláči žena
která svět ztratila

pro tu mísu
jenž rozřízla jí tepnu

teď sedí v kaluži krve
a přemýšlí o životě

co jevilo se jí důležité
to je teď pro ní malicherné

oblíkaná chodila
podle mody co frčela
drahé šaty její
teď plní se krví

k čemu jí to je
že stáli tisíce?

myšlenky se jí zatoulají na rodiče
jak utekla od nich daleko převelice
že nechtěli platit její akce

ted ráda by je obejmula
a omluvu vyřkla

druhou šanci však člověk nedostane
a tak jde vstříc smrti do náruče
kde počká na rodiče