Modlitba upírky

Má luno drahá,
dovol mi nyní žít,
už mohu mít to po čem jsem prahla,
dovol mi dnes večer pít.
Dnes jest krásná noc,
modlím se matko nyní k tobě,
těším se na krev již,
pomoz mi v této době,
kdy nestačí už ani klíč.
Klíč nemůže mne zadržet,
jako by mne lidé neznali,
všechny vraždy nespáchaníé, mi již přiznali,
nyní musím to jejich teplo vydržet.
Teplo,
jež vychází z jejich těla,
luno má, nezacházej, ať není ještě světlo,
tolik jsem na sobě ještě dřela.
Má matko,
zahal mne do svého pláště noci,
už je to jen na krátko,
chci mít človíčka ve své moci.
Darovat mu život věčný,
ať už je to za mnou,
ať nemyslí již můj drahý na ty slečny,
a je se mnou v noc temnou.
On sic upír není,
luno, sama dobře víš,
že láska má se nezmění,
tak dovol mi s ním být, když nade mnou bdíš.
Pomalu ztrácíš se mi z dohledu,
matko, modlím se k tobě již,
visím na každé jeho pohledu,
i když ty nyní už spíš.
Večer skončil,
luna zašla,
on semnou se loučil,
když tiché, temné místo jsem si našla.
Nyní modlím se,
abych přežila den v pořádku,
již nezlobím se,
čekám až den nebudu mít jako překážku.
Za pár hodin již,
zahodíš svůj kříž,
vezmu tě s sebou,
když tě ruce zebou.
Za pár hodin již,
má matko luno,
ještě spíš,
až nadejde čas, nastavíš mi svoje lůno.