Spící...

Ulehla a tiše spí tam dál…
Možná, že se krásný sen jí zdál.
A přestože se jí svět vždycky smál,
pro tuhletu chvíli všeho litoval.

Usnula a zbylo jenom pouhé snění.
Jedna krátká chvíle kolik toho změní?
To, co kdysi bylo, dávno tady není,
když tetička smrtka lidské řady plení.

Když se ztratí chuť pro pozemské žití,
kdo hvězdu na nebi před pádem chytí?
Odpusťte slečně ten konec žití,
že chtěla – nešťastná – šťastnější býti…