Prostě se měníme

Pamatuješ příteli
Na krásu nevědomí
To když jsme si mysleli
Že máloco nás zlomí

Vzpomínáš na naivitu
Se kterou jsme žili
A taky na ostrost břitů
Co nás oholily

Mám dojem můj příteli
Že nám spíš stárne kůže
Ta chyba není v čepeli
Čas- prevít za to může

Vzpomínáš na sílu
Co proudila nám v oběhu?
Plnila každou žílu
A nutila nás do běhu

Pořád ještě běhávám
Však hýbou mnou jen svaly
Dřív to nás hnalo srdce
A svalům jsme se smáli

Kolik jsme měli energie
V hlavách jen hlouposti
Dnes počítáme kalorie
A odmítáme sladkosti

První kafe, pití i cigára za sebou
Ty pocity blaha z nich pomíjí
Už nebaví, jsou denní potřebou
Teď už nás jen tiše zabíjí

Ze strachu ať dlouho přežijem
Nebo snad lapeni v řádech
Se řídíme svým denním režimem
Pod vodou chybí nám nádech

Myslím, že dřív víc jsme dýchali
Ne proto, že se to musí
Proto, že jsme to tak nebrali
Teď berem a to mě dusí

Problémy málo jsme řešili
Jako by byli jen fámy
Nebo to dřív žádné nebyli?
Byli, však mizely samy

Dnes nedělám snad už nic jiného
Pořád jen řeším a řeším
Dávno bez svědomí čistého
Lež je teď zvykem, ne přečin

Co se to stalo můj příteli
Kdy jsme se oba tak změnili?
Proč jsme dřív jiný svět viděli?
Proč jsme se do sebe zazdili?

Mám rád své pohodlí, věříš mi?
Dřív jsme se nebáli deště
Kdysi jsem vteřinu nesečkal na židli
Tak ptám se, přijde to ještě?

Neříkám, že jde vše do kytek
Ani se nebojím stárnutí
Důvodem všech těchto výčitek
Je, že tě přemýšlet donutí.