Smrt na Druhou

Dívka smutná na lavičce
vlasy vlají ve větru
slzy na tvář stékajíce
"Koho teďkom poslechnu?!"






Sedí,v ruce černou růži
v druhé drží provaz
před sebou má černou tuší
nakresleno "podraz"






Nad ní září černé nebe
hvězdy svítí kajícně
luna,vyhoupla se z mraků
jasným světlem záříce






provaz ostrý,řeže,bolí
bolest v srdci zesiluje
je to jako rána holí
"Já chci umřít!" vykřikuje






Vzpomíná jaké to bylo
když byl ještě živý
kolik času uplynulo
než začal být divný






V krvi našel zálibu
v bolesti si liboval
mě prorokoval záhubu
a divné znaky maloval






Jednou šla jsem k němu domů
chtěla jsem ho potěšit
ale,věřila jsem tomu
že bude ještě stále žít






Okno jeho otevřené
na něm napsán vzkaz
oči jeho vytřeštěné
a na okně: "já se vrátím zas!"




On tam leží,zkrvavěný
rty má pevně semknuté
ale nůžky zkrvavěné
ty se zdají netknuté




Louže krve hromadí se
teče jako o závod
a pomalu stékajíce
kape..jako doprovod




Těžké vrátit ze vzpomínek
mysl moji spící
život si vzít bez servítek
ztratit mysl bdící




Co jiného ale zbývá
když nemám chuť k životu
on se na mě jistě divá
v očích zračí dobrotu




Chci vrátit život pozpátku
a mít ho zase u sebe
teď nad sebou mám oprátku
a koukám smutné do nebe




Oprátka na krk dána
k smrti jenom krok
rouška smutku sundána
a do pekla velký skok




Tělo mrtvé ve vánku
v parku smutně visí
kdo probudí ze spánku
dívku věčně spící?