Anežce

Když vítr rozfouká lístky modré macešky,
štěstíčka přivanou k dívce, která je smutná,
povzbudím k úsměvu obličej jedné krásné Anežky,
a věřím, že moje verše alespoň očima ochutná.

I když ji třeba něco hodně trápí,
vše se dá překonat, i když to bolí,
někdy i slzičky tvář její skrápí,
je statečná a smutek odežene holí.

Na světě je spousta lidí, kteří ji milují,
přátelé, kteří ji podrží v těžké chvíli,
posedí ve škole nebo s ní flámují,
a já si přeji, aby ji baviči náladu zlepšili.