Pan Tajemný

Jen strohý obraz tvojí tváře,
v zadu, v přítmí letmo se mihne,
tvůj pohled však je jasná záře,
sdrce z toho sténá, jihne.

Nesmělý úsměv,
vráska v koutku,
svůdný, něžný pohled,
mistra všech floutků.

Ladný pohyb tvojí ruky,
svižný krok a pěkné boky,
Rovná záda, pevné svaly,
nesmělý úsměv můj, když oči tvé se smály.

Zvídavý pohled,
zmučený výraz,
v sekundě život prodlet,
mohu o tobě snít zas.

Mé srdce dělá rychlou piruetu,
když zahlédnu, jen tvojí siluetu.
Když vzadu v buse se krčí,
má duše sténá, řve a vrčí.

Když nastavíš mi svoje záda,
a já zůstanu v metru sama,
kolem však line se tvá podmanivá vůně,
mé srdce z toho tiše stůně.

Tak záhadný a tajemný,
však snad i chytrý, zvláštní, pohledný.
Tak neztrácej už tolik času,
přijď, já chci slyšet tóny tvého hlasu.