Nepohádka

Za okny rodí se nový den
ptáci zpěvem vítají jaro
já však zamykám se do tiché tmy
na pomezí spánku a bdění
sním svou nepohádku

O tobě a o mě
o tom, že mě chceš zpátky
o společném životě
a kupě dětí, co budem mít.

Jenže realita je neúprosná
jako zvonící budík
za to co chci
do boje musím jít

tak oblékám zbroj
štítem mi jest úsměv
jenž zakryje strach a nejistotu
zbraní jsou slova a vlídnost
co snad odemknou mi zas tvé srdce
v duši si nesu nepohádku
ať nevzdám se při první překážce