Se vším co mi zbylo

Svůj tlukot srdce si vezmu s sebou
To aby ses nebál
Že jej ještě někdy uslyšíš
Schovám ho uvnitř své hrudi
A tiše budu doufat v nekonečné hloubky lidského těla

Hlasité práskání dveřmi
Co zní jako poslední výkřiky před popravou
Jako kulky zařezávající se do těla s přesností několika milimetrů
Klestící si cestičku životem
Aby ho mohly spolu s kusy tkání opustit druhou stranou
Odkud se nedá odejít s úderem dveří o zárubeň

S prsty ve vlajících vlasech
S údivem v očích
Sledovat tvé herecké etudy
Na téma „nechci být jako ostatní“
Smát se tvé naivitě a pozérství
Na kterých stavíš
Pevné základy svého ega

Snila jsem
Ty ses snů bál
Tak se ty mé staly hvězdným prachem pod polštářem
Který mě chránil před zrůdami
Čekajícími na každé škobrtnutí

Toužila jsem po otázkách náhodných kolemjdoucích
Ale nikdo se neptal
Co následuje po snění
Odpověděla bych jim

Odpověděla bych
Že procitnutí
Pád
A tišení hlasitého tlukotu srdce