..konvergenční..

Řekla jsem chlape,
nelži už mi tady;

že čas když nemá nohy, přece šlape
že venku bývá kláda nebo kosa
že nosíš v tváři strniště
že v koktejlu je zasunutej sosák
že ženám rozplavuješ řečiště
a vlasy maj´ jak vodopády
že nařežeš mi zadek do červena
a učešeš si elegantní patku
že pila Tě svým zubem pokousala
a ztichnout mám jak pěna
že početl sis ve včerejším plátku
že okřídlená myšlenka tu sálá
a dny si letí o sto šest
že představivost plyne do děje
že kladivo je pěst
a ženy planou závistí
že v myšlenkách mám hokeje
že ovzduší se vyčistí
a že se světlo vrhne na otázku
a my tu zapustíme kořeny
že život visí na jediném vlásku
že problémy jsou mořem plaveny

To není moje kolbiště…

…neb ženy mají jiná území
výsostných závěrů

a kulatý či oválný tvar hledaj´ na zemi
i jistou variabilitu k daným poměrům
citové tříště…