Myšlenka upírky

Malý kvítek na hrob položiv,
nevěděl, že mohla jsem být tu,
to neviděl jaktěživ,
že opouštím svou kryptu.

Tvář, jako stěna bílý,
neodcházej pryč,
posečkej tu semnou ještě chvíli,
dej mi svůj klíč.

Klíč od svého srdce,
klíč od krve své,
hned útočím prudce,
nedá mi to, mám hold srdce zlé.

Ale vlastně,
žádné srdce nemám,
nyní, oči mé, nové, jasné,
ty malé tvorečky já už nyní neznám.

Ti tvorečkové lidé jsou,
svou krví mě k sobě zvou.
Nejsou jiní nežli každý malý člověk,
teď modli se, začíná novověk.

Novověk lykanů a upírů krásných,
modli se, ať ani jeden z nich tě nechytí,
za nocích jasných,
když luna na cestu nám svítí