Stará Meluzína

Do aleje posledních nářků
chodívala s prvními chodci
v kabátech a ušankách,
ta stará dáma v důchodu,
kterou Meluzínou zvali...

Byla vtíravá, i když
ničeho k jídlu nežádala,
jenom poškádlit
promrzlé chodce chtěla,
vetřít se jim pod kabát
a potrápit je ledovými polibky...

Kůži hubených nechávala,
zato obézní pořádně potrápila,
když se jim omotala
kolem těl, jako zledovatělá šála
na nahé kůži, nebo jako had,
který se pořádně ovinul
aby trochu zmáčkl lakomce...

...a vypustil trochu
zlé lidské lakoty...

A často z některých vypudila
zlé myšlenky, i když čtení
myslí, které se rozehřívaly
bylo až jejím druhým uměním...

Myšlenky za tepla
přečíst nedokázala,
ona vždy byla ruku v ruce
s chladem a zimnicí...

a prohnat lakotné pupkáče
jí opravdu dělalo radost...


...zlá však nebyla...