Sbohem

Společná cesta končí
a my každá sama.
Duše se s Tvou loučí
a znovu další rána.

Pro ten bílý sníh,
bolestivý pláč.
Poustevník, či mnich,
nebo tvrdý rváč.

Neubrání se nikdo, když jednou začne.
Prostě byl důležitější než já
vším pro Tebe - značně.

Sbohem můj světe,
na tisíc kousků zbořený.
Vše je v jedné větě
můj svět pro Tvůj není stvořený.

Jsme každá tak jiná,
jsme od sebe tak daleko.
Bohužel Tvá vina
a mé srdce - moc se zaleklo.

Ty v Praze...pryč,
já sama tady.
Má duše říká křič
a otáčí se zády.

Nebude jiná
a já opět budu bloudit.
Ta Tvá vina,
ta to všechno zavinila.

Už navěky máš moje city,
už nechci je mít dál.
Životní láskou, byla jsi Ty,
pak však ledový vzduch vál.

Tisíce slov je málo,
v mojí duši praská.
Zas štěstí se mi vysmálo
tak končí moje láska.