Když vidí žena míjet čas

Když vidí žena míjet čas
a doma pořád něco chybí,
pak cítí to, co každá z nás,
že nestačí jen, když se líbí.

A začne vnímat dětský smích
a taky pláč i malé ruce,
co máma drží v rukou svých,
a pro něž tluče její srdce.

Pak zkrátka přijde rozhodnutí,
že k počtu dva přibude jeden,
změnit ho už ji nedonutí,
jestli je žár a nebo leden.

Když se pak časem zadaří,
tak přijde domů s novinou,
má chuť jít rovnou k hvězdáři
a volat - budem rodinou!

Život je náhle naruby,
všechno má jenom jeden cíl,
tím ale nejsou zásnuby,
však to, co váží jen pár kil.

Teď vidí rychle míjet čas
a čeká už jen na svou chvíli,
kdy uslyší ten div, ten hlas,
co zakřičí - tak už jsme v cíli!