Zpěv čtvrtý - Zrníčka Temnoty
Zpěv čtvrtý - Zrníčka Temnoty
Anotace: Měli by do výběru sekce zařadit "O šílenství"...
Sbírka: Zpěvy mého moře
Poušť. Rozpíná se v mozku
zapadne do každého rohu
krystalu mé mysli.
Jako Sahara se toztahuje
na jih i sever a do všech směrů Mnohovesmíru.
Vážka. Přelétá nad proudy myšlenek,
zaplaví každičký neuron
a utopí každou myšlenku, kromě těch na Tebe.
Jako Stix se žene,
do náruče posbírá mrtvé
a ani o nich neví.
Dým. Páchne po zkaženém mase a temných duších.
Jako radioaktivita z Černobylu
zničí všechno.
Jako dýmovnice zadusí každou vzpomínku
kromě těch na Tebe.
zapadne do každého rohu
krystalu mé mysli.
Jako Sahara se toztahuje
na jih i sever a do všech směrů Mnohovesmíru.
Vážka. Přelétá nad proudy myšlenek,
zaplaví každičký neuron
a utopí každou myšlenku, kromě těch na Tebe.
Jako Stix se žene,
do náruče posbírá mrtvé
a ani o nich neví.
Dým. Páchne po zkaženém mase a temných duších.
Jako radioaktivita z Černobylu
zničí všechno.
Jako dýmovnice zadusí každou vzpomínku
kromě těch na Tebe.
Autor Matsuyama Tatsuko-chan, 07.03.2011
Přečteno 341x
Tipy 5
Poslední tipující: Désolé, Marcone
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Světlo od temnoty jediný rozdíl má,
světlo ozařuje, mhouří zrak,
temnota vidí i přes zavřená víčka-
jinak jsou stejná na omak
přál bych ti aby si dosáhla klidu, vyrovnanosti..ikdyž totvé poezii možná ubere,protože tematická rovina ve které píšeš se zdá,že ti sedí,ale snad tvé srdce a sama ty bys našla útěchu nejen v poezii
03.04.2011 10:13:00 | Désolé
Spíš o pokusu uchránit můj vlastní ostrůvek infantilního šílenství před realitou normalismu...
21.03.2011 17:08:00 | Matsuyama Tatsuko-chan