Souhvězdí bez vzpomínek

Vracím se domů čím dál později
s rukama od černý oblohy
a s náručí plnou hvězd,
které musím vrátit těsně před prahem

protože září a smějí se
bolavým příběhům

dovolí mi snít a tancovat
bez svědomí, bez žaludku
-poslední dobou je jako z olova
se supersilou vhánět slzy do očí-

ukazuju jim jejich vymyšlený jména
a zapomínám
souhvězdí bez vzpomínek

miluju
černou tmu se zářivym štěstim
a svuj úsměv užívající si
maličkosti

protože někdy stačí jen
držet se za ruku
a vidět smích
co nutí k pousmání
-vždyť ty opravdový sny nebolí-

se sluncem vysoko za hlavou
a s rukou připravenou nechat se vést

do tajemství

dvou

zbabělců