Hlavy

Nad východem
hoří světlo věčnosti,
v odstínech krvavých plamenů
tančí ve spirálách z blesků
děsivé přízraky bez těl,
hlavy mrtvých se houpají v rytmu,
s hřbitovními věnci
kolem neexistujících krků,
dovolávají se slávy
Hádových přisluhovačů.

Smutní nad východem,
stojí v zástupu a hýbou ústy,
nevycházejí z nich slova,
sečkávají u sťaté koruny dubu,
která se již netřpytí,
pozbyla krásy
a rostoucího života.

Čekají až vyjde slunce,
až se pokloní tomuto
králi planet,
žhavému vládci,
vezmou si světlo,
které osvětlí jejich vzpomínky.

Tyto hlavy s nenasytnýma očima
po věčném světle
zapomněly na teplo života,
vyčkávaly ve stínu…

…a teď konečně
zažívají opětovné zahřátí…

…samotná hlava zmůže málo,
když se do toho nepřidá řeč rukou
a nohou…

a je bohužel stačí nakopnout…