Olymp

Čas nezastavíš.
Nit osudu,
kterou Moiry tak přepečlivě střeží,
před každým neměnná leží.

Nebo ne,snad!?
Že by v každém ukrýval se had,
co jablko sváru nutil nás ochutnat?

Stržen z určené cesty,
mě Erýnie pronásledují.
Na nic je můj smysl šestý,
trýzeň svou po kapkách mi podávají.

Jeden lék existuje však.
Vysoko,osamělý tam,
až nad pásem šedivých oblak,
padlý v zapomnění,Olymp.
Tak sám....

Ten nádherný čas,
nechť zpátky je zas.
Ať vrátí se zpět
antický svět,
kdy ze svého trůnu
budeš na nás dohlížet.
Die!!

Přemožiteli Titánů.
Probuď bouře,
chop se bleskův svých,
nečekej na další ránu.

Vrať se,Héro ty,
jež tak krutě trestáš Diovy zálety.
Sic tvá žárlivost je až děsivá,
důležitost tvého návratu vše překrývá.

Artemis,lesní žínko.
Jsme nad propastí a chybí už jen malinko,
aby fauna i květena navždycky zmizela.
Vím,že by jsi radši zemřela,
než by jsi něco takového dopustila.
Věř,
že lékem bude tvá přítomnost,
příroda má nás-lidí-už opravdu dost!!
Budeš-li si přát,
svůj život položím k nohám tvým rád.
Nemám nic většího.
Nic menšího už nemohu ti dát.

Áreé,válečníku!
Utiš svůj vztek
a zanech mstivých choutek.
mezi nás teď zavítej,bojovníku.
Jsi opakem všech,
zárukou rovnováhy.
Pospíchej,
nenech nás zemřít tak záhy.
Upřímně?
Jsi vítán.

Tebe teď Athéno volám!
Nazývají tě Pallas-Vševědoucí.
Tvůj návrat tak žádoucí,
tak nutný je.
Mluv k nám zas ústy Pýthie,
dříve,než druh druha,
bratr bratra,
jeden druhého zabije.
Nenech nás padnout,
navzájem se ničit,
nás-nevědoucí-,
můžeš ještě mnohému učit.
Sova tvá,nechť ukáže nám,
že nic není iluze,život není klam.
Pospěš.

Poseidone,opovrhuješ lidmi
a hledíš na nás zpatra.
Však chvátej a podpoř svého bratra.
Jsi vládcem oceánů,
pánem moří,
ať z trojzubce se kouří,
až začnete léčit svět.
Na kolenou tě prosím,vrať se zpět_

Afrodíté,
nepopsatelná je tvá krása.
Tvůj návrat,toť dokonalá spása.
Jen tvé přítomnosti vědomí,
Většinu zlého v nás ochromí.

Ač milenců tvých bezpočet
a v srdci tvém pro nestálost
a žárlivost vždy dost místa,
svým manželem stále můzeš býti si jista.
To Zeus vybral ti za muže zrůdu,
kováře Hefaista.

Amore,dítko zlobivé!
Opatrně užívej zbraní svých,
ať v pláč nemněníš smích.
Když zlomené srdce bolí,
stejné,
jak otevřenou ránu hojit solí.
Varuji Tě!
Ale...
I na tebe už Olympští čekají.

Apollone,slunce,
ochránče stád i chudých!
Naše těla,
Jen schránky rouzumů mdlých.
Však v rukách tvých,
vyvedeni budeme z temnot sebestřednosti,
svitem slunce tvého.
Probuď v nás chuť napravovat škody,
které po staletí činili jsme z nevědomosti.
Nenech se prosit,Prosím!!

Všechny vás proto žádám,
za celé generace.
Lidstvo nepotřebuje,"Jedinného",
ale všechny z vás mocných.
Vím,je před vámi spousta práce
a bude stát
mnoho sil,nový řád.
Řekněte ale upřímně
nebude u srdce hřát,
když potom tak radostný
zazní vám v uších
od nás,tam ze zdola,
Štěstím barvený,obyčejný smích????
..........
Jen vládce podsvětí nikdo nepozval.
Cháron stále duše přes řeku převáží,
a Kerberos pořá u vchodu,na stráži.
Byli tam vždy,jsou a budou dál.
Se svou manželkou Hádes,zemřelých král.