Nová cesta.

Z vázy na mě růže hledí,
místo tebe na mě mluví.
Když jsi mi je k svátku dal,
jen jsi zašeptal:“Mám tě rád“.

Polibek jsi mi dal na ústa,
a zeptal ses tiše:“ Odpustíš mi někdy, můžeš“?
Pořád to bolí, ta zrada ve mně zůstává.
Snad časem se zmírní a do kouta bude zahnaná.

Není to jen na mě ty musíš míti snahu,
přece nechceš slyšet slova dětí,
že byl jsi vrahem našeho vztahu.
Jsou už dospělí a názor svůj se říci nebojí.

Tak pomalu a lehce,
znova učíme se jít po společné cestě,
nadělat už další chyby
a neříkat si co by bylo, kdyby.....