Vášeň

Skončil jsem svazek, kde jsem žil
už třicet roků v páru.
A věřte, že to nebyl cíl
skončit ho právě k stáru.
A tak jsem všechno opustil,
ač v duši se to pralo.
Vášni jsem uzdu popustil!
Kdo ví, proč se to stalo?

Však výčitky jsem vypudil,
poznal jsem dívku Kláru.
Cit, jenž jsem dávno zahodil
jak rozviklanou káru.
Teď se však ve mně nakupil
a tělo znovu ochutnalo
žár, který smysly otupil.
Kdo ví, proč se to stalo?

Tak jsem se známým pochlubil,
těšil se z toho daru.
Vždyť já jsem básník - vždy jsem byl,
však tvořil jsem jen v baru.
Tam mozek spíš se zostudil,
co chtělo ven, tak spalo,
teď s láskou mou se probudil.
Kdo ví, proč se to stalo?

Možná mě mnohý odsoudil,
o osud můj se hrálo,
soudí ten, co to nezažil!
Kdo ví, proč se to stalo?