Nic.

Zkřivený úsměv
S jizvou na srdci,
Když zvony odbíjí
Promeškaný čas
Doby, kdy nadějí
Žil ještě každý z nás.

Ztrácíš se
V jejich ozvěnách
A písmena vyrytá
Ve stěnách
Jako sgrafita
Smývá suchý déšť.

Zapomenutá jsou
Všechna slova
I nevyslovené sliby
Uprostřed apatických
Objetí.

A není již nic víc
Než lhostejnost
Posledního z pozůstalých
V našem překladovém
Slovníku.
Proto přeji Vám
Upřímnou soustrast,
Pane/paní
Nic.