Regius

Znám jednu partu klučičí,
ta nemá život jepičí.
Nepije ho jen po doušku
a není spolkem svatoušků
a hledá, cosi hledá v kolotoči všedních dnů.

A stačí proutku mávnutí
a všední čas se vytratí.
V očích se jiskry rozzáří
a pot se leskne na tvářích,
když v skutečnost se změní přání jejich dětských snů.

A pak zní, zní třesk starých zbraní
a v barevných kostýmech zašlých už let
poznáváš postavy v divokém klání -
ta v prachu, co leží, má jméno Mackbeth.

A jedenácté století
se jako kouzlem vytratí.
I Karlův slavný středověk
vystřídá pozdní novověk,
v němž každý spřádá tenké nitky z šedi dnešních dnů.

A pak dál, dál zas na další štaci
a večer se uhodí do zlatých strun.
S kordem a dýkou se do svých snů vrací
a pije se vínko a pije se rum…