Hledání

Procházím zrazená, v davech i sídly,
andělé nade mnou mávli jen křídly.
Zhroucená, zničená a proměněná,
hledám, kde přebývá nějaký drak.

Ve věčném ploužení zde pod nebem,
čekám, až jeho řev roztřese zem.
Andělé smějí se tam ve svých výškách,
tomu, jak hledám dál, v lesích i knížkách.

Musím ho najít a musím ho znát,
ať už je v zajetí, či volný jak pták.
Hledám to stvoření, kde jenom smím,
tomu, že nejsou, já neuvěřím.

Snad někde v dálkách, či ve výšinách,
hledám a pátrám, snad není jen v snách.
Dál ve svém ploužení v roklích a skaliskách,
z toho, co říká se, nemívám vůbec strach.

V pustinách, stejně, jak v okolí sídel,
poslouchám vítr, zda nese zvuk křídel,
Já musím věřit v něj, že je to tak,
přec tu být musí, byť jediný, drak.

Upnutá k hledání, dál volám a pátrám,
třeba mě zachrání, ve věčných tmách šátrám.
Dál ve svých nadějích, víře a snění,
věřím, že krom něj nic mocnější není.

Jsem zmožená, slabá a unavená,
nic z toho mi však nic neznamená.
Snad není zraněný, třeba jen spí,
nevím, zda o mě on vůbec už ví.

přestat, však na to jsem přílž tvrdohlavá,
krom něj ať se mnou si nikdo nezahrává.
V hledání procházím celičký svět,
jen on má na můj bol jediný lék.

Neříkej mi, že už žádný z nich nezůstal,
já budu na vždycky jednoho hledat dál.