Magnety
Magnety
Po staletí,
Stále jsem obětí,
Prázdnoty.
Ve dne živá loutka,
Uvězněná v řetězech.
Tahají mě za poutka,
Prosím, já nechci už být v těch okovech!
V noci se ploužím tmou,
Na chvíli svobodná,
Ti „lidé‘ spí.
Jdu cestou trnitou,
když
K mé samotě se přidá Strach.
Ruku v ruce,
Pasují k sobě.
Jako dva
Magnety.
Asi umřu, Strachem z věčné Samoty.
Stále jsem obětí,
Prázdnoty.
Ve dne živá loutka,
Uvězněná v řetězech.
Tahají mě za poutka,
Prosím, já nechci už být v těch okovech!
V noci se ploužím tmou,
Na chvíli svobodná,
Ti „lidé‘ spí.
Jdu cestou trnitou,
když
K mé samotě se přidá Strach.
Ruku v ruce,
Pasují k sobě.
Jako dva
Magnety.
Asi umřu, Strachem z věčné Samoty.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
myslím si to stejné, co ty. je to hnusná, pomalá, vnitřní smrt. je to smutný nebýt milována... (rodinu, přátelé teď nenyslím) trošku víc mi to leze na psychiku
já jsem si právě myslela, že to myslíš ironicky :)
18.03.2011 16:37:00 | teniska
Obecně.
Nebo ty si nemyslíš,že to tak je??
Ty závorky ve smajlu v předchzím komentu měly být obráceně.(((
18.03.2011 15:11:00 | Marcone
Na samotu se pomalu umírá:-)))))
Je to asi ta nestrašnější,vnitřní smrt.
17.03.2011 15:30:00 | Marcone