Má věž

Jsem stále zakletý ve věži z myšlenek
A s každou další v hlavě stavím patro výš
To všechno pode mnou záhonem z pomněnek
Jak hrob mi zarůstá už chybí jenom kříž

Však opak pravdou je já s každým poschodím
Se blíže k nebi až teď teprv cítím živ
Do světa pode mnou vím už se nehodím
Tak stavím nekonečně vlastní osmý div

Zaslepen poznáním z volného obzoru
Na jednu podstatnou věc jsem však zapomněl
Když se tak ženu dychtivě nahoru
Tak dole nechávám vše co jsem tam kdy měl

Vysoko v oblacích a na zem kanou slzy
Zkrápějí hlavy lidí které jsem měl rád
Až přijde jejich čas což bude brzy
Své hlavy odvrátí a neztlumí můj pád.