Tak už se probuď...
Tak už se probuď...
Anotace: Znáte to, myšlenky se v hlavě přesýpají, jak saharský písek v písečné bouři, a najednou světlo zpod rolety nutí víčka očí, aby se zvedla...a všechno začíná nanovo ! Prostě život...
zvony, co znějí na poplach
myšlenky,
bludičky bez cíle
nachová esence,
proudící v žilách
chvíle, co budou,
papíry bílé...
Maluj a čmárej,
zaplň tu bělobu
zanechej stopu,
vryj světu svou podobu
svého JÁ,
žes tu byl,
miloval, toužil, snil...
Na to, cos nestihl,
komu dáš žalobu ?
Rannímu rozbřesku,
modli se ze všech sil
na štěstí věř,
a v dobrou náhodu
křič, směj se, nadávej, člověče žij !
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tolik toho co máme v sobě..volá
a máme tu sílu
ztrácíme se a nalézáme znova.
Kéž život nás popohání
a splíny odhazujeme vždy jenom za sebe
..v uvědomění života
a voláme po těch
...které probouzí uvnitř nás energii a provzdušní
každičkou buňku po buňce.
*****
Jak jsi mi rozumněla
a teď se dívám
..i kolik podobných básní
..o sebevzrůstu
a podobná slova.
Tam* posílám
..
Drahuško *
13.03.2021 15:16:25 | jenommarie
Závěrečná věta to suprově uzavřela. Tvé dílko nutí k pozastavení, k přemýšlení. ST!*** za obsah.
13.03.2011 19:42:00 | NikitaNikaT.