I z toho mála...tuším

Vyrostl jsi v poušti zpustošeného světa sirota
Protknul jsi se dechem s nadějí mého života
Souzvuk tónů Tvého hlasu slyšíce z dálky i z blízka
Nádechem květů mě zbarví, stojíce pevná leč nízká
Nad propast mé duše povznesen tajemně sehnutý
Pohled Tvých očí hřeje jako obzor nádherně klenutý
A ta ryzí čistota ukrývajíce se v kapkách rosy
Prochází se zrána po květech, perly jim nosí
Jen když políbí mě světlo spánku a jiskra bdění
Myšlenky se rytmicky v pohasínající svíce mění

Nač tvrdit, že srdce máš
Jen cítíš, že Ti v hrudi cosi buší.
A to co Ty už dávno víš a znáš
Můj utlumený úsměv zatím jenom tuší.