Schovaní, spoutaní

V hromádce svlečené kůže
zachumlán ve vlastním strachu
Že růže trny mít může
to už jsem pochopil, brachu

že dokud skrýváš svou tvář
pak může být, jak chceš hrozná
stejně ji za maskou máš
takže tě málokdo pozná

jak někdo jiný se chováš
už nevíš, kdy jsi sám sebou
jednou se navždycky schováš
to když lži z cesty tě svedou

asi ses narodil svobodný
tvé vlastní kroky tě cpou tam
kde nechceš, no tak se rozhodni
zda skončíš sám sebou spoután.