Každý má svého Kudykama

Zeptala se mě dobrá známá:
Tys navštívila Kudykama?
Stojí to dílo vůbec za to?
Zkrátka ať řeknu, co já na to.
A taky, kdo jím vlastně je?
Kouzelník, skřítek, úvod do děje?
Říkám jí: Věř, to není fáma -
každý má svého Kudykama.

Víš, tohle jméno tady není
jen pouhý název představení.
V těch scénách, jež jsou rozehrané,
je úžas, který nevyvane.
I touha stoupat někam výš,
objevit v sobě tajnou skrýš.
A s cílem kráčet do neznáma -
každý má svého Kudykama.

Co ještě říct ti k dotazu?
Mám obdiv k tomu obrazu,
co namaloval Kudykam
a penzión dal světský rám.
Dílo mi s duší zacloumalo,
to není u mne vůbec málo.
Autor i čtenář či tvář známá -
každý má svého Kudykama.

Každý ho ve své hlavě nosí,
své druhé já, kus zemské osy.
Ať je to dítě nebo máma -
každý má svého Kudykama.