Stará dáma

Ona teď sedí,
když venku padá sníh,
ona je sama,
od myšlenek záhadných
si bere její mysl
dávku starostí.

Ona je sama,
když venku padá sníh,
ona to cítí,
těch myšlenek vánočních
se už jistojistě
nadosmrti nezbaví.

Ona to cítí,
jak za jejích mladých let,
jak byla krásná,
u nohou jí ležel svět
a její ladné kotníky
omotány zraky okolí.

A nyní sedí,
s ní fotky dávno zašlé,
jak staré časy,
jak vzpomínky a její oči.
A v jejích skelných očích
proudí její vzpomínky.