Anotace: Bezmoc bolí někdy více než co jiného. Omlouvám se za možnou nesrozumitelnost básně. Zoufalé ruce tvoří zoufalou báseň.
Bolest, bezmoc, slzy.
Prstem na zeď píšu to,
co trápí, co mrzí.
Je mi to víc jak líto,
studí to, bolí to.
Nikdo mi nepomůže,
pomoc, zastav to.
A v ruce trní místo růže.
Jen slzy, trní a krvavá kůže,
Jsem sama – jak to bolet může.
Pomoz mi, vrať mi mého muže..
Bolavé a drásající dílko... někdy se věci holt vydají jiným směrem... nezapomeň, láska je o citech upřímných a také o dvou lidech, jež to cítí...
14.03.2011 20:05:00 | NikitaNikaT.