Čekám Tě

Odkud přicházíš?
Je to sever? Jih?
Je to východ? Nebo západ?
Z prostoru či času?
Nebo mi sem padáš jen tak nahý z oblohy??

Do šedé deky se zahaluje svět
den co den
hlavu svou skloní každý květ.

A já už čekám Tě.

Nebe se promění v jeden velký terč
a snad to Ty do něj střílíš
spoustou jasných drobných hvězd.

A já už vyhlížím, kdy objeví se.

Pak můžu vzít si jakékoliv pero
a z těch malých zvláštních bodů
kreslit přímo na nebe.

Už už natahuji ruce k nim...

Když tu náhle spatřím jednu zbloudilou ovečku
jen tak tiše z nebe padat
a měla bych si něco přát.

"Já přeji si, abys našla cestu domů, jitřenko."

Ještě chvíli vyčkám zda-li neuvidím
stoupat zpět vzhůru,
tu kterou sesadili z nekonečna.

A pak už jen čekám Tě.

A těším se až mě pohltíš
já přikradu se tajně do míst
kde mi nepřísluší být.

Avšak to mi nebrání...

Těším se až neotřele přitisknu své rty
na to klidně spící čelo
a šeptnu spoustu něžných vět.

A budu si přát,
aby byly slyšet v každém teplém vánku.

A pokusím se prožít tak i stovky světelných let
dokud neztratíš se
v bezbřehém pustém světě snění.

A budu mlčky, tiše vyhlížet rozednění.

Počkám až z hvězd se stanou malé lesklé perly
co se mží a snáší k zemi s ránem
jako jemné chmýří z pampelišek.

A budu poslouchat jestli nezacinkají až dopadnou.

A pokud neuslyším je,
budu pozorovat jak ozdobí krajinu
třpytivým závojem ranní rosy,
jež mi tiše šeptne, že jsi opět pryč.

***
A já už zase čekám Tě.
Den co den.