Květina

To, co cítím, není hněv,
nýbrž ani ptáků zpěv.
Už přestává mě bavit
nechávat se zabít.
Kdyby city byly květinou,
byť jen jednou jedinou,
už bych nebyl hrdinou,
co květinu zachrání,
uvadnout jí zabrání.
Přimhouřil bych oči,
počkal, až to skončí,
trpělivě se podíval -
jak zvadne.
Neb všechny city jsou jen klam,
radši jeden dlouhej flám.
Němota a chlast,
možná jenom past,
otázky nechystám se klást.
Tázal jsem se celý život,
cítil jsem se jako pivot -
život ti přihraje míč,
tref se - nebo ne,
však se tolik nestane...
Vše se mění v kýč,
jako na políčku rýč...
Utekl bych pryč.
Hlavně jez, pij a snaž se,
ať zblízka nekoukáš na dva tři pražce...