Ve znamení upírů

V kapce krve zrcadlí se minulost…
Jsem zloděj životů a nezvaný host…

Moje roucho temné jest,
A v srdci stoletá bolest.
Oči chladný kámen,
Plane v nich jen hladu plamen.
V žilách chlad a kusy ledu,
Milovat já již věky nedovedu.
Bloudím noční krajinou,
Bych krví ukojila věčnou žízeň svou.

V kapce krve zrcadlí se přítomnost…
Jsem temný přízrak noci, její hříšnost…

Rudé víno mými rty prochází,
A v mých milencích života schází.
Jsou to jen loutky, jen zbytečnost,
Jen prach by ukojil mou posedlost.
Pod rouchem černé noci,
Mým obětem není pomoci.
Ve víru rozkoše a milostného tance,
Měním krásné muže v umrlce.

V kapce krve zrcadlí se budoucnost…
Jsem paní smutku, jsem v samotě krutost…

Se slunce východem
Chvátám ukrýt se pod chladnou zem.
Zůstávají po mě jen,
Těla bez života, chaos, smrt a bázeň.
Až do slunce západu v rakvi odpočívám,
V soumraku oděna na cestu krve a vražd se vydávám.
S ozvěnou vzpomínek z dob dávných,
Vytrácí se úsměv, zůstává jen krutost, rudý hřích…