présent...
présent...
zaslíben tužbou své Dámě
provázen věrným stínem
procházím doménami
v hledání nejvyšší vášně…
už dávno vím
že křehké vnady těla
pomíjejí den po dni
proto rozjímám
o krásách
té neviditelné ženy
která nestárne…
v zakřivené lázni
plné nenadálých zvratů
mlhavý závoj nás halí
erat autem eterque nudus
tam jsme oba dva nazí…
v žáru myšlenkových objetí
co zůstanou
nezměněnnou radostí
s tebou Sylfido
z rodu vzdušných bytostí…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
krásné, i komentáře.. a já chci tak zestárnout.. ne teď , ale chci, najednou si to moc přeju, nevím proč, ale ano..
19.03.2011 23:59:00 | zelená víla
veden fluidickými výměnami
zaslíben tužbou své Dámě
provázen věrným stínem
procházím doménami
v hledání nejvyšší vášně…
už dávno vím
že křehké vnady těla
pomíjejí den po dni
proto rozjímám
o krásách
té neviditelné ženy
která nestárne…
..Lapsit exillis..dává schopnost věčného mládí.
Kosti a maso v člověku rázem omládnou
zázračnou mocí svou učiní že lidé nestárnou....
jinak pěkná báseń..ST!
16.03.2011 11:10:00 | xoxoxo
Ano,ano...ihned jsem se vnořila duševně v doménu a viděla jsem ji a jeho v podobě bitů 1 a 0 a tutíž,vím,že je pravda o nepravdě matoucí...
15.03.2011 20:04:00 | střelkyně1
žena nezměněná vzdušnými proudy
tryskající gejzír
polyfonie tónů panových fléten
květen v září
tisíc světel v kalendáři světa
ona co létá
jako vítr
létavice
svíce s knotem z růže
okrášlená rosou bosých nohou
co vždy...mohou unést noblesou
ano
to je ona
bájná....Hebé..
Dáma...pro Tebe..:-)
15.03.2011 17:36:00 | Mbonita
Měl kabát utkán z vláken espritu
z nich každé nořilo se až do jeho těla
jak jeho vlastní epifyt
kolekce závitů
poslední móda bagatela
s níž nechtěl ohromit…
Podšívka fluidních látek předrahých
knoflíky z želvoviny
co lemovala tužba dokola
límec stál vztyčeně, jak předzvěst odvahy
provázen větrnými stíny
které si na písknutí přivolá…
Už dávno znal,
jak křehké vnady mohou být
jak pomíjivý den je do dni k věčnosti
jak rozpadá se krása, kterou vysochal
jak slunovrat si bere anuit
jak rozjímání hraniční je cenností…
A uvědomoval si, že má nohy, aby kráčel
a chápal, že má paže, aby pohladil
i že má sílu zaklínače
a mozek jako samostříl
uměl se vyhnout nenadálým zvratům
a někdy liboval si ve své nahotě
v žáru svých myšlenkových objetí
byl spraven na debatu
když díval se skrz loukotě
s něhou, co mají v zraku estéti…
I on měl ale v hlavě sen
co v nitru zůstává neměnnou radostí
chtěl najít povětrnou z žen
z rodu těch vzdušně nestárnoucích bytostí…
15.03.2011 10:12:00 | šuměnka