Z k o u m a l a
jsem dutost různých hlav…
A roztodivné nápady
co v prostoru tom zbyly
jsem do nádobek chytala
některé za nohy a jiné za rukáv
na další použít jsem musela své samostříly…
Životnost mohly mít jak cikády
kdybych je nechala uletět do nikam
/ možná i delší? /
však šlo by jen o pouhé dohady
jaký je skutečný stav žití
projevů vědomí pod naleštěnou pleší…
Tu do klepnutí kladívka se náhle vmísil tón
*zas objevil se sladko-slaně sám
*zas lusknul prsty, jak to dělává
*zas náladu měl jak čert na podšití
a něco v ústech, mluvou na žargon
huhlal, že chtěl by vyplnit
/ přání néé / jen tuhle svoji head
Tak vzala jsem si kleště
a svůj zelený štít
a nejprv olízla mu ret
A když řek´; ještě
tak rozesmál mě jeho apetit
jen odcvakla jsem víčko nádoby,
co nejblíž´ stála nám
a nápady se do něj vnořily
jak volné duše v záhrobí
když postihne je stihomam
a když se vyplnil téměř až po okraj
což chvíli trvalo
tak procedil jen; klidně ze mě saj
…a buď mou magikou, symbolem, mandalou…
29.03.2011 12:36:00 | šuměnka
Opět jsi mne dostal... do mých dětských let!Hle,Neználek ve Slunéčkově...:)))
15.03.2011 20:29:00 | střelkyně1
loubená špenátovým listem
v pavučinových punčochách
stála
v domovních dveřích
a pravila
pohlédni...Maja vestida:-)
15.03.2011 18:44:00 | Mbonita
Závěr mě lehce překvapil. jinak dobře sis se slůvky pohrál. ST!***
15.03.2011 06:10:00 | NikitaNikaT.