Kašlu na nějaký název

Během okamžiků
den za dnem běží
listí padá
tráva roste
modré nebe
temná obloha
v nočním úsvitu
věk za věkem se střídá
kde jsou nyní hvězdy
nebo snad chemické sloučeniny
o tom se jen pochybuje

co jen stačí ke štěstí
kytara, na kterou hraje
ten mistr
s kloboukem

milovaní s dívkou
o letním večeru
blízko jezera
u kterého zapadá slunce
skoro jak situace
na kterou se nikdy nezapomene

přichází bouře
tsunami neštěstí
vyhození nepotřebných věcí do popelnice
ztracené chvíle
ale zas plné lásky
které se změnili na smetí

tvrdost, síla, odhodlání nebo jen zmar
pláč nad rozlitým mlíkem
i hodiny se zastavily
ale čas jinde běží rychleji
než sníh padá z oblohy

pochybuje, ale smějeme se
pijeme brčkem
čaj z daleké země
už ani nevěřím, zda mám něco hledat
něco před nosem nemiluji
ale to co je vzdálené a tajemné
to mě láká o hodně více

je to snad výherní automat ten život?
kolik mincí do něho ještě spadne
to já nevím
ale myšlenky mi v hlavě říkají
udělej to, co udělat máš

buď tím čím chceš být
srdce, rozum a úsměvy
nebo nepochopení jiných lidí
oni nebudou ti, co ti ve tvém životě zůstanou
každý z nás půjde jinou cestou na této křižovatce

listí poroste dál
pršet bude stále
a my nic na tom nezměníme…