Hádala se duše s tělem

Hádala se duše s tělem
"Kam mě nutíš? Do stárnutí?"
"Přejdeš jenom most, bude všeho dost"
"Hloupost; není nad mladost!"
"Jak si přeješ. Poznávej,
že v životě není hej."
"Nač plakati nad rozlitým mlékem;"
Utěš se, či klidně pukni vztekem."
"Co chceš máš."
"Tuž se; až moje oči zapláčou, že rozum schází."
"Nedám vniveč jich,
jenom ať že smích prochází se v žilách mých."
"Proč jsi ztichla v povídání?"
"Ty se ptáš? Je přec čas na spaní, nabírání sil a krásy.
To ti sluší."
"Pravdu díš. Tak spi blaze, dlouze, věčně...
Až se jednou probudíš, snad pochopíš mně."
"To si piš!"