Malíř

Sedí tiše, ztěžka polyká,
jaký vzácný pohled se mu naskýtá.
Tělo krásné, bujné vnady,
snad nepozbudou jeho snahy.
Pomalu se chopí štětce,
rukou jistou, po plátně krouží lehce.
Přesně opisuje linie jejího těla,
bázeň ji zužuje, utéct by chtěla.
Rozechvěle prohýba se,
jako střelcův šíp, v pase.
A hle, ona usmívá se,
jaká krása objeví se zase.
Je to ona, co pohledem zastaví i davy,
kéž ona z plátna vyšla by.