Příběhy z krysařovi flétny: Krysař a krásná Agnes

Když vrací se prašnou cestou zpět do města,
Potká nádhernou dívku s vlasy ze zlata.
S pletí bílou, jak mléko, rty rudými jak krev,
Očima modrýma jak led, doprovází ji ptáků zpěv.

Lehkými kroky prochází trávou,
Tak ladně, jak by snad byla vílou.
On svůj pohled na ni zaujatě upíraje,
Že ona o něm ani neví, netušeje.

Když přímo vedle něj procházela,
Pohlédla naň a trošku se pousmála.
V jeho šedivých očích zajiskřil plamen,
Srdce divoce začlo bít, on byl jejím půvabem polapen.

Jen okamžik ten krátký stačil,
By zatrpklý muž se změnil.
Když krysař krásce kopretinu podal,
Pohlédla na něj a rukou jen mávla, její milý přec růži ji dal.

Když otázal se, jestli do města doprovodit smí ji,
Jen řekla „pištče, zahraj píseň, do kroku mi.“
Krysař započal veselou hráti píseň,
A náhle jako by ze světa zmizela všechna tíseň.

Došli spolu až k radnici, ani „děkuji“ mu neřekla,
Vzala si košík a v uličce zmizela.
On stál tam ještě chvíli,
Pozorujíce její stín, jak mizí v dáli…