Vrátit se zpět?!

Drtivá prázdnota,
zvláštní prázdnota.
Vědět,že se za mě nikdo nepostaví,
vědět,že nikdo nevidí.
Že nikdo nechápe
a deprese se na mě sápe.
Dívat se přes ostatní jako přes sklo
nic jiného nezbývá
s někým by to seklo
tak to většinou bývá.
Můj život ale neni provázen slovem většinou
každý mi na to kývá
ale nikdo stejně nechápe a naděje hynou.
A tak jsem začala věřit,
že má rodina je hejno havranů,krkavců...možná vrány..
Nejen když se začne šeřit,
přiletí,vidí,chápou a nezavřou před vámi brány.
Tak jako neumí většina lidí,
ani do huby si nevidí,
každého šidí.
Falešnost prorůstá světem,
řídí se:věrnost,upřímnost,čest..lásku-nechte dětem.
Čemu se diví?Že těším se sletem...tich prazvláštních černých tvorů.
Nejsem ošklivá,ba ani nudná,
jsem jen smutná,
jen nepatřím na tento svět,
má někdo ponětí jak vrátit se zpět?