Vyčerpaná

.
Znovu se rozpaluje převařená krev, znovu a doběla
Je mi zle, že bych zvracela Všecky slova který uvízly
v mé smolné hlavě
V mých ocelově matných očích hledících
k západu, kudy slunce odešlo - avšak dnes pod rouškou
mraků.

Kola,
kola po asfaltu pádí zběsile
proti přesile vzdušných vírů Hrobník se sklání nad
rakví, hrobník bere míru Mladému tělu, které nenašlo
odvahu dožít se zítřka Co nás
čeká?

Příliš dlouho je ticho před bouří Příliš dlouho klepou se nám rosolovitě nanicovaté ruce Jsme národ
uzavřený do sklenice od okurek Přídech smrti, zmaru, jde za patami každému živému tvoru
ale některé Ty slabé, ty on předchází Krajinou letí
zvěst...

...a na chvíli, na vteřinu, v níž dvakrát vydechneš, se zastaví
nad plačtivě koktavým západem Na vteřinu, za kterou mi fialový zoufalství toho, co nebude, toho, co nebylo stačí prostřelit do plic řvavou díru Znovu se rozpaluje krev a přiškrcený hlas ji lije podél
zdi.

/připravit jízdenky, ocelový oči se zavírají/
.