Příběhy z krysařovi flétny: Hořkost odmítnutí a sladká pomsta

Temný muž přichází si pro svoji odměnu,
Avšak lidé nařknou jej, že práci neměl řádně odvedenu.
Peníze nechtějí mu vydat,
A ještě se opovažují jej pryč vyhnat.

V podvečer, kdy z města odchází,
Potkává krásnou Agnes, jejíž oči mu tolik schází.
Přistoupí k ní a otázku jí položí.
„Půjdeš semnou, miluji tě, zasnoubíme se v letní bouři.“

Ona jen posměšně nakrčí rty a odpoví.
„Copak bych mohla žít jako ty?“
Jen rukou mávne „Raději zmizni už pryč,
Než na záda tvá dopadne něčí bič.“

Její chlad a slova krutá ranili jej velice,
Tak sprostě se zachovala k němu ta poběhlice.
On chtěl s ní odejít, lidi zde, i přes jejich drzost, nechat žít,
A jinde nalésti klid.

Nyní však bylo toho příliš,
Měl by tomu všemu udělat přítrž.
Peníze za práci mu nevyplatili,
Do očí se mu vysmáli a z města jej vyhnali.

„Já pomstu vám
nyní přísahám,
vy střeste se píšťaly mé,
vaší zhouby jisté.“

Jeho černý plášť zavlál ve větru
A dunivý hlas hromu zavřel za ním temnotu.

Je nedělní ráno, kostelní zvony svolávají lid,
Jen děti si hrají v ulicích, všude je podivný klid.
Náhle teplý vzduch protne ostrý píšťaly zvuk.
Je to on, krysař, vrátil se, by splatil městu dluh.

Hrál silně, tak aby děti si jej slyšely,
A hned všechny za tou písní se v tanci vydaly.
Tajemný muž odvedl je do vrchu Koppel,
Kde sedmihradská rozkládá se zem.

Tajemný cizinec putuje zemí dál,
Napříč staletími, aby svou hořkosladkou píseň hrál.
Píseň o nedodrženém slibu a zrazeném srdci,
Neuslyší tu píseň lidé, to mohou jen ptáci…