pro tebe

Večerní povídání, u vína, trochu únavné pro jednoho z nás ale já to nebyl, večerní povídání na pohovce, nesměle koukám a soukám ze sebe věty který normálně neříkám, plno dalších vět zůstalo uvnitř a ven cestu nenašly: kdybych byl v tom paralerním světě co na ně nevěřím asi bych se tak rychle nezvedl, nebo bych nechal nohu ve dveřích, v reaktoru hoří plamen, hledám čistý horský pramen co schladí mojí touhu, na tělo rozeseju ti rumový pralinky jak miniaturní věže a budu je zkoumat rty, podotýkám že v tom paralerním světě, teď poslouchám Eminema a říkám co jsi nikdy neslyšela, prsty mi kloužou po tvý kůži a trny tvých nehtů se mi zadírají do duše, moc ti to sluší ty vzdechy a jemné pohyby, jen tehdy když tohle cítím opouštějí mě pochyby o tom co dělám, tedy čistě teoreticky když objevím otvor do jiné dimenze pohladím tě po vlasech a na ústa políbím a neřeším zítra jen žiju touhle chvílí a slyším jak tvůj dech se krátí, teď vesmír se v prvotní třesk zvrátí, ty víš jak nekonečno na mě působí jenže když jsem s tebou tvůj klid i ten můj násobí a tak nekonečno nic neznamená, můžu ti složit větší poklonu?