pro tebe

Večerní povídání u vína,
trochu únavné pro jednoho z nás
ale já to nebyl,
večerní povídání na pohovce,
nesměle koukám a soukám ze sebe věty,
který normálně neříkám,
plno dalších vět zůstalo uvnitř a ven cestu nenašly:

kdybych byl v tom paralerním světě co na ně nevěřím asi bych se tak rychle nezvedl, nebo bych nechal nohu ve dveřích,

v reaktoru hoří plamen, hledám čistý horský pramen co schladí mojí touhu,

na tělo rozeseju ti rumový pralinky jak miniaturní věže a budu je zkoumat rty,

podotýkám že v tom paralerním světě, teď poslouchám Eminema a říkám co jsi nikdy neslyšela,

prsty mi kloužou po tvý kůži a trny tvých nehtů se mi zadírají do duše,

moc ti to sluší ty vzdechy a jemné pohyby,

jen tehdy když tohle cítím opouštějí mě pochyby o tom co dělám,

tedy čistě teoreticky,

když objevím otvor do jiné dimenze pohladím tě po vlasech a na ústa políbím a neřeším zítra jen žiju touhle chvílí a slyším jak tvůj dech se krátí,

teď vesmír se v prvotní třesk zvrátí,

ty víš jak nekonečno na mě působí,

jenže když jsem s tebou,
tvůj klid i ten můj násobí
a tak nekonečno nic neznamená,

můžu ti složit větší poklonu?