Agorafobik
Agorafobik
čtyři zdi chrání tě v bezpečí před Zemí.
Venku je na tebe zášť, hluk a nenávist,
a tak se schováváš, kde jsi si s sebou jist.
Vyjít ven, na to už ztratil jsi síly,
tam se jen podvádí, krade a střílí.
Lidé tě děsí, máš od nich cejch na čele,
a tím, jak jsi, poztrácels poslední přátele.
V samotách vzdálený, sebou sám vězněný,
žiješ v svém světě, jenž je jediný neměnný.
V tomhle svém království, při dlouhé chvíli,
maluješ obrazy, na nichž jsou víly.
Kámošky ze světů, v nichž není jen šedá,
kromě nich není ti nic už víc třeba.
Nebo tě přeci jen i něco tíží?
V tvém světě s tvou vlastní ochrannou mříží?
Chybí ti tady, co každý z nás hledá,
prázdný byt, ten ti totiž lásku nedá.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tohle vím sama.
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
mockrát vám všem děkuji za vaše rady,
a nebojte se, se mnou osobně to konkrétně není tak hrozný, že bych nedokázala vyjít ven (vzhledem ke svojí situaci si to bohužel nemůžu dovolit ;D, i když....=D) ve slabší podobje ji mám možná trošku taky, ale zrovna jsem četla jeden takový příběh a docela mě to inspirovalo...;)
20.03.2011 22:07:00 | Anjesis
Tak to je hodně pěkně podané. Na to, že jsem si tuhle báseň vybral jen jako náhodnou, tak musím říct, že je opravdu povedená a z toho tématu jde až mráz po zádech. Jen doufám, že až takový strach sama nemáš?
Život totiž nemá předem určený obraz. Náš život je obrazem našich myšlenek. Vyšli pozitivní, vrátí se ti pozitivní obraz a naopak. Život je výzva - Přijmi ji. Život je překvapení - Odhal ho. Atd.
A k básni jako takové. Forma se mi moc líbí. Pěkné rýmy, má to spád. Jen ten konec. Nenapadá mě teď jak to napsat jinak, ale osobně bych tam slovo láska vůbec nezmiňoval. Spíše bych se pokusil najít jiné synonymum a nechal bych ten konec zahalen v metafoře a v nevyřčení. Myslím, že by to tak na mě zanechalo ještě silnější dojem. Ale to je jen maličkost. Pěkné to je...
20.03.2011 09:59:00 | Miro Sparkus
Tak to je hodně pěkně podané. Na to, že jsem si tuhle báseň vybral jen jako náhodnou, tak musím říct, že je opravdu povedená a z toho tématu jde až mráz po zádech. Jen doufám, že až takový strach sama nemáš?
Život totiž nemá předem určený obraz. Náš život je obrazem našich myšlenek. Vyšli pozitivní, vrátí se ti pozitivní obraz a naopak. Život je výzva - Přijmi ji. Život je překvapení - Odhal ho. Atd.
A k básni jako takové. Forma se mi moc líbí. Pěkné rýmy, má to spád. Jen ten konec. Nenapadá mě teď jak to napsat jinak, ale osobně bych tam slovo láska vůbec nezmiňoval. Spíše bych se pokusil najít jiné synonymum a nechal bych ten konec zahalen v metafoře a v nevyřčení. Myslím, že by to tak na mě zanechalo ještě silnější dojem. Ale to je jen maličkost. Pěkné to je...
20.03.2011 09:58:00 | Miro Sparkus
ahojík Ašo! oceňuju formu, kterou píšeš - líbí se mi
..a zase mám krapánek bližší pojem o tom, co tě trápí a to mi nedá klidu, abych ti nenapsal - zkusila ses už někdy na všechen ten proklatej chaos tam venku pořádně, ale opravdu strašlivě naštvat? tak, že by tě to zvedlo ze židle a vyrazila bys tam ven a zařvala mocným hlasem, co si o všech těch plodičích zla myslíš? a pomyslelas na to, že oni jsou mnohem slabší než se jeví, že plodí zlo ze strachu a pocitu zoufalství, ublížení, že jsou to vlastně nešťastníci, kteří hledají tam venku nějakou spásu, porozumění? Ty jsi silná, proto jsi jiná, ale tvá síla potřebuje podnět, jiskru - VZTEK, aby rozervala tvoje vězení, jinak nic, VŮBEC NIC!
Nedávno jsem dočetl knihu od Deana Koontze - Falešná vzpomínka. Je tam dívka Susan, kterou přes agorafobii ovládá psychiatr Ahriman, ale jak! Je to tlustá bichle, ale stála by možná za to. Představit si, že tě taky vězní nějaký Ahriman, ale ty máš výhodu před Susan - náskok.. víš to dřív než ona. Zrušíš telefony, aby tě nemohl přes ně dál udržovat v agorafobickém klamu a naděje ti přinese vztek a vztek sílu... a tvá síla zničí Ahrimana a zdi vězení se zhroutí..
Tak, teď si říkáš, co jsem to za magora :-D, ale ber to jako hru - zahraj si ji. A ještě tohle - věř, že spousta těch tam venku by dali kde co, aby uviděli tvůj vítězný úsměv, který by je poinspiroval a těm hledajícím dal naději. A to myslím smrtelně vážně.
19.03.2011 17:49:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč
Svět je zlý, ale když se na to podíváš z té druhé stránky - je krásné, že ještě existuje pár lidí jako ty, kterým to není jedno a takové chování nepodporují, tvá báseň je krásná, až je mi z ní úzko, ale když budu realista, myslím, že lepší už to nebude... ST
18.03.2011 19:08:00 | Slocky
Taky si říkám že sem nepatřím...je mi smutno ve světě kde si všichni jen ubližujou ale líp mi bylo když jsem byla sama...v samotě je jen smutek ale ten se dá nějak překonat...stejně láska je jen iluze,teda láska takovou jak ji známe,přečti si Trystanovu úvahu.A nebuď smutná...protože je nás víc a jednou potkáš svého draka:-)
18.03.2011 11:25:00 | la loba