Schránka: Třetí sloka pro Kocoura

Uprostřed dne přepadly mě, na konci dne uštvaly mě
Věci, co stín viditelný nevrhají,
co rády obyčejnými se zdají
Hlasy odnikud teď zmoudřet velí, nebo se vzdát,
po nocích probdělých těžké je vstát.

Jaro se navrací a zima prohrává,
jsme ztraceni v náznacích o pravdě oba dva
Láska teď zmateně v předsíni pobíhá,
nešťastná, neznalá,co to tu probíhá
Jak šelma raněná začíná řvát,
že můžeš mít strach,ale nesmíš se bát

Stejně jak před rokem osud se mnou hrál,
nevím zda vracím se, nebo jdu dál
Dnes ale do očí zblízka ti hledím,
slova v nich nepřečtu, co bude nevím
Ale vím co je strach a co se může stát,
když jeden začne bez druhého hrát
Tak raději chtěla bych:
do duše nahlédnout, jak oheň plát, myšlenkám otravným ze srdce se smát, jak víno zrát
A každé ráno s tebou šťastná vstát, o dobré se podělit, před špatným varovat, společně každé dveře otvírat...
...a věřím,že to všechno je v našich silách...