..přirozená..

I n s t i n k t i v n ě
jsem se ohlédnula…

Vstoupil až do nitra
/ poněkud divně vypadající tulák /
a sílu ticha opřel o sloupoví
včerejšek nechal na zítra
a splynul v území…

Chrliče venku rozkašlaly tlamy
ve snaze předejít té otázce, na níž se neodpoví
Věděly, že je důležitým symbolem
který vždy oněmí;
°když díky štěstí neutrží šrámy
°když inspiruje se svým důvtipem
°když vidí tympanon a v duchu hraje na tympány
°když dračí šíji krášlí diadém

Co znamená, když vedle objímá se muž a žena?

Očima ostříže jsem pronikla skrz něj

Začala hudba hrát, když vzal mě za ramena
Z území, kterým byl se rázem změnil v děj

A polaskal se strunou mého těla
A položil se tónům do souznění
Vyplnil prostor, vycentroval nelad

A dokonce dal celé chvíli pointu i znění;
„máš zvláštní moc vštípit se okamžiku
rychlostí světla k věčnu vědomí

…tak rozum zahoď, naostři svou dýku
ať přirozenost vzájemná nás vždycky ohromí…“