Bludiště myšlenek

Bludiště myšlenek


S poloprázdnou láhví vína červeného,
v pořadí již třetí za večer,
utápím se v myšlenkách člověka podivného,
jehož nevím, jestli znám.
Na mysl mi černé věci přicházejí
a v představách se jasně zhmotní,
věci, činy! Co se v realitu nepromění,
dozajista ne, přeci nesmí!

Navenek kamarád a přítel dobrý,
co má zásad spousty a všechny ctí.
V myšlenkách však nejsem si podobný
a nevím jak dál, nevím co s tím!?

Myslím vždy jen na ty, co nemohu mít,
mnoho obrazů střídá se v představách
a mé pevné zásadové já,
kývá se na váhách.

Kdo jsem? Ptám se sebe.
Ve víně prý je pravda,
ale já ji stále nevidím,
a tak mám jen pocit, padá nebe!?

Padá nebe na má slabá bedra,
a pod jeho nesnesitelnou lehkostí a čistotou
mě pomalu lámají se žebra
a srdce se drtí na malé střípky,
které za dne opětovně lepím v celek,
abych ho pak v noci opět bortil
a v třech láhvích vína utápěl bolest,
z níž jinak bych se zhroutil…