pif paf

Píšu ti dopis z fronty života, nad hlavou stíhací letectvo svádí svůj boj, pečlivě volím slova, mináž mi došla a tak okusuju ten konec tužky, který ti za čas doletí v obálce jako prosba o přežití.

Ze zákopu chtěl bych se podívat na bitevní pole ale nemůžu, kulometné dávky frází sviští kolem, měl jsem se dát k námořnictvu, já vím nesměj se že žádné nemáme, měl jsem se dát k námořnictvu v jiné zemi, teď pod hladinou našlapoval bych na kovovém žebříku tak lehce jako mravenec na zrnku písku, jen aby ti tam venku nezaslechli pohyby mého těla, asi bych však neprošel u vstupních testů, to bušení srdce když tě vidím by bylo slyšet v sonaru na míle daleko.

Zbývá mi tedy pouze podat žádost o přeřazení na pozici ostřelovače, to bude jiná sranda než ležet celý den v okopu a čekat kdy dopadne střela do té jámy, budu ležet sám mezi kamením, nebo se houpat zavěšen v lanoví vysoko na stromě a svět a ty budete tak vzdáleni. Jediným výstřelem rozhodnu o osudu někoho druhého stejně tak jako ty rozhoduješ o mém osudu jediným úsměvem.

No a jako každý správný voják padnu pro vlast, bude pěkný funus s vlajkou a hymnou, padne salva od čestné stráže v horším případě skončím v prosté jámě,tak jako tak zakopán a zaházen tunami země co nepropustí žádnou vzpomínku na tebe.