V hořkosti

Těm, co pozdě usínají
se časná noc zlehka nasytí
příchutí hořkosti nechtěných myšlenek
...na minulost!

Únavné vzpomínky se pohupují
na hladině bdění.
...kouř čoudící svíce...
...protírání opuchlých víček...
...tančící zlí duchové...

Noc plná hořkosti se prodlužuje
a vítr tak ztěžklý deštěm
můj smutek prudce opil.

Temná oblaka si ustlala v korunách stromů
a to, co čas už odvál nad vrcholky hor,
můj svět dosud nepochopil.

Tam, kde řeka do moře se vrhá.
Tam, kde stopy v písku vítr zahlazuje.
Přišla jsem vrávorat.
Napříč špatně uchopenou melancholií.
Bojíce se rána.
V hořkosti své samoty.
Ztěžka se mi bude usínat.